Martin Balcar

Na těchto stránkách chci především ukázat hlavní směry mojí práce, předvést jednotlivé série. Reálně se však prolínají a vznikají přerývaně, někdy i náhodně, nebo impulzivně. Některé obrazy které zde představuji jsou již prodané, ale považuji je často za velmi důležité a proto zde nechybí. Pokud by jste měli o nějaké dílo zájem, neváhejte mě kontktovat! 

Výňatek textu z katalogu pro výstavu BLIND MIRROR ve středočeské galerii/GASK v Kutné Hoře v roce 2017

Výstava Blind Mirror svým názvem odkazuje na poslední sérii obrazů Martina Balcara, završující fázi jeho abstraktní malby, která se zabývá odrazem a transparencí světla, v metaforické rovině pak odrazy fyzické i mentální skutečnosti. Tvary a barvy se vzájemně vrší, překrývají a prostupují, a v ploše obrazu vytvářejí jedinečný záznam okamžiku, který v sobě nese mnohavrstevnaté nánosy nejrůznějších vjemů. Moment pomíjivosti je tak konfrontován s hloubkou zážitku. Prostřednictvím média malby a její barevnosti tak malíř převádí do abstraktní roviny princip, který je vlastní fotografii. Ostatně fotografie je Balcarovi blízká, stejně jako Josef Sudek, fotograf mistrně soustředěný na světelné situace, s jehož prací se důvěrně setkával při grafickém zpracování knižního vydání Sudkových fotografických cyklů.

Sérii Berlínské okno předcházela samotná Balcarova fotografická předloha. Skleněná plocha okna zachycující světlo se stává meziprostorem mezi vnitřním a vnějším, mezi myslí a realitou. Odráží to, co je uvnitř i vně, a obě roviny se prostupují a násobí v nepřetržitém rytmu. Překrývání jednotlivých malířských vrstev zaznamenává tento proces, v němž se mísí sběr hluků, zvuků, tvarů, stop lidského pobývání i času. Světelné odrazy vytvářejí geometrické struktury architektonických kompozic, v nichž lze spatřovat mimo jiné také rukopis profesionálního grafika, v protipólu ke spontánnímu malířskýmu gestu tahu štětce nebo stékající barvy.

Principem plochy nesoucí záznam světelných odrazů se autor zabývá již od osmdesátých let, kdy vznikají první série Oken. K tématu se vrací v polovině devadesátých let, kdy vzniklo jedno z prvních zrcadel, Zrcadlo v temnotě. Způsob samovolného skapávání barvy v celé ploše obrazu nezastře přítomnost figury, která ilustruje zrcadlení jako odraz vnitřního života člověka a jeho duše, vnímání zrcadlení jako dialogu prostřednictvím sama sebe. Několik obrazů abstraktních kompozic autor pojednal v oválných formátech ve tvaru zrcadla. V přeneseném slova smyslu mohou být vnímány jako kaleidoskop či zrcadlová bludiště, v nichž bývá zrcadlení odrazem klamné iluze a zmatku. Nejedná se jen o vizuální hru barev a tvarů, ale o uchopení významu vnitřního psychického i vnějšího civilizačního světa. V tomto smyslu Balcar posouvá téma transformace světla ve své poslední sérii Blind Mirror, kdy slepá zrcadla ztrácí svou prostupnost a stávají se šedostříbrnými monolity v prostředí bez prostorových i časových hranic.

Adriana Primusová

The exhibition Blind Mirror is named after Martin Balcar's most recent series of paintings. With this series, he culminates his abstract phase exploring light and its reflections and transparencies, which on the metaphorical level are reflections of mental and physical reality. The shapes and colours overlap and are interlaced to create a unique record of a moment possessing multi-layered accretions of the most diverse sensations. The moment of transience is thus confronted with the profundity of experience. Through the medium of painting and its colours, the painting translates a principle characteristic of photography onto the abstract level. In fact, Balcar has a close relationship to photography – for instance to Josef Sudek, a photographer with a masterful sense for lighting situations whose work Balcar knows intimately from doing the book design for several series of Sudek's photographs.

The series Berlin Window was inspired by one of Balcar's own photographs. The glass surface of the window captures the light to become a space between inside and outside, between reality and imagination. It reflects what is inside and outside, and both levels are intertwined and multiplied in an uninterrupted rhythm. The act of covering over the various layers of the painting records this process in which a collection of sounds, noises, shapes and traces of human activity are mixed with time. Reflections of light create geometric patterns of architectural compositions in which we can see, among other things, the handiwork of a professional graphic artist contrasted with the spontaneous stroke of the brush or dripping paint.

Balcar has explored the concept of surfaces that capture reflections of light since the 1980s, when he created his first series of Windows. He returned to this subject in the mid-1990s in one of his first mirror paintings, Mirror in the Darkness. The random dripping of paint across the entire surface of the painting nevertheless does not deny the presence of the figure, an example of how mirrors reflect man's inner life and soul, mirrors as a dialogue with oneself. In fact, Balcar painted several of his abstract paintings in an oval mirror-shaped format. Figuratively speaking, these paintings can be seen as a kaleidoscope or a mirror maze in which mirrors reflect false illusions and sow confusion. It is not just a question of experimenting with shapes and colours, but an attempt at understanding the meaning of the inner and outer worlds of civilization. In fact, in his most recent series Blind Mirror, this is the context within which Balcar explores the transformation of light: The blind mirrors lose their ability to reflect and become greyish-silver monoliths in a place without any limits in time or space.

Adriana Primusová

Umění je dřina. Ale moje praxe v období totáče se občas hodí!!!

Z výstavy v Mánesu 2003